Brno /ROZHOVOR/ – Zařadila se mezi legendy. Křídelnice brněnského Valosunu Veronika Vlková se stala teprve devátou hráčkou česko-slovenské historie, která pokořila hranici šesti tisíc bodů v nejvyšší soutěži. Jubileum oslavila v Trutnově při úspěšném trestném hodu. „Spláchly to dvě lahve šampaňského," usmívá se jedenatřicetiletá křídelnice k otázce tradičního zápisného.
Co pro vás znamená zařadit se mezi legendy nejvyšší domácí soutěže?
Je to samozřejmě velká čest. Na druhou stranu, českou ligu už hraju strašně dlouho. Jsem v ní celou kariéru, o to jsem měla sbírání bodů snadnější. Teď navíc hráčky odcházejí častěji a v dřívějším věku do zahraničí. Je to zkreslující.
Tušila jste, že se blížíte k prolomení šesti tisíc bodů?
Vůbec jsem o tom nevěděla. Až když jsme jely z Trutnova, přišel za mnou v autobuse asistent Jaroslav Michálek, že by to chtělo nějaké zápisné. (smích) Až potom mi to vysvětlil.
Takže statistiky nesleduje ani nikdo z rodiny?
Vůbec ne. Rozhodně mi nikdo nehlásí, že můžu překonat šest tisíc bodů.
Vaše jubileum ocenili dárkovým balíčkem i ve Valosunu. Co jste v něm našla?
Bylo milé, že si na mě klub vzpomněl. Většinu kariéry jsem totiž odehrála právě v Králově Poli, myslím že osm sezon. Předtím žádná jiná příležitost nebyla. Potěšilo mě to, dostala jsem spoustu čokolády. Nechala jsem ji v šatně, pojídáme ji s holkama.
Po dvou letech na pozici rozehrávačky v Žabinách vám k rychlejšímu dosažení mety pomohl i návrat do Valosunu na pozici křídla…
Je to pro mě přirozenější. Pozice rozehrávačky mi úplně nesedla, ale také mi hodně dala. Nejsem tak dobrá jako Katka Sedláková, ale dokážu tam zaskočit. Úplně netápu.
Kolik tedy činil poplatek do klubové kasy?
Spláchly to dvě lahve šampaňského. V sazebníku položku za šest tisíc překonaných bodů nemáme. (úsměv) Už tak platím za každý zápas dost.
Zmínila jste i fakt, že celou kariéru hrajete doma. Táhlo vás to i do zahraničí?
Několikrát se mi ta možnost nabízela. Měla jsem nabídky z Polska a ze Španělska, už jsem byla přesvědčená, že do toho půjdu a zkusím to. Jenže jsem takový domácí typ, v rodině mám kolem sebe ohromnou podporu a vyhovuje mi to tak.
Změnila byste názor, kdyby se ještě jedna šance naskytla?
Letos hraju celou sezonu s únavovou zlomeninou, takže to ani nepřipadá v úvahu. Co bude dál, to zatím neřeším.
Zdroj: http://brnensky.denik.cz/ostatni_region/vlkova-o-mete-jsem-se-dozvedela-v-autobuse-20160119.html