Vaněk: Konec kariéry? Klidně ve Zbrojovce. Sní o srovnání s Pacandou nebo Doškem

Myslím, že jsem zkušený a něčím jsem už prošel, takže pauza mi nevadí. Nebyla tak dlouhá, jen dva měsíce. Když trénujete, je to v pohodě.

Ovšem dva měsíce jste nevěděl, kde budete hrát. To bylo dlouhé období, že?

Neříkal jsem, že chci mermomocí ven. Nevím, kde se tohle vzalo. Pak jsme začali se Zbrojovkou jednat. Vedení cítilo, že bych i rád zůstal, takže jsme se domluvili a jsem rád, že moje budoucnost se spojí se Zbrojovkou. Doufám, že to bude příští rok v první lize.

Zahraniční nabídky pro vás nebyly dost zajímavé?

Něco se objevilo, ale kdyby byly, asi to řeším. Nechtěl jsem za každou cenu ven a pak se naskytla možnost tady pomoct s vytvořením něčeho, co každý chceme. Tedy hrát dobrý fotbal, dostat se do ligy a hrát každý rok výš. Mám motivaci zařadit se třeba mezi největší jména Zbrojovky. Dokážu si představit, že tady dohraju kariéru. Uvidíme, jak dlouhou, když bude zdraví a chuť z obou stran. V Brně jsem byl vždycky budu doma.

Žádné jednání se zahraničí nemělo konkrétní podobu?

Něco bylo, ale nic, co by mě tak zajímalo, abych kvůli tomu musel ven. Zůstanu doma, tady jsou mé priority. Jako všichni chci, aby se tady něco vybudovalo, chci být u toho.

Smlouvu jste podepsal do června 2022. To je na konec kariéry ještě brzy…

Zatím o něm neuvažuji, ale dokážu si představit, že tady vydržím pět šest let, mám to v hlavě. Už jsem nikam nešel, bude mi třicet, to už se o vás kluby nervou. Chci pomoct Zbrojovce tam, kam patří.

V osmnácti letech jste z Brna odešel. Změnilo u vás věk, že chcete zůstat?

Už jsem byl dvanáct let z baráku a jsem rád, že se to trošku uklidnilo. Je to na hlavu, když jste pořád někde sám, nemáte tam rodinu, to si nedokáže nikdo představit. Všichni vidí, že máme auta a hmotné věci, ale ne co za tím je. Být sám není sranda, třeba když jsem byl v Turecku.

V Kayserisporu jste strávil půl roku, než klub sestoupil…

Byl jsem ve středním Turecku, to jsou fotbalová města, kde lidi chodí na fotbal, ale osobní život tam byl pro mě nulový.

V Turecku jste měl jenom hřiště a byt?

Jasně, pořádně nikoho neznáte, je to těžké, taková zlatá klec. Po tréninku domů a nikam, ať si někdo zajede na opuštěnou vesnici a je tam. Klec moc rád nemám, mám rád společnost, kamarády, rodinu vedle sebe, to mě baví, dělá mě šťastným a odráží se to potom na výkonech.

Tři roky v Rusku vám taky stačily?

Na Rusko nemůžu říct půl křivého slova, oblíbil jsem si ho, naučil se jazyk. Mám tam plno kamarádu a vždycky se tam budu rád vracet.

Takže teď si užíváte, že jste doma?

Ano, jsem doma s rodinou, mám tady kamarády a znám plno lidí. Jsem rád, osobní život je taky důležitý, abych se cítil šťastně na hřišti.

Na jaře věříte v postup do ligy?

Jsem rád, že se nikdo neschovává, všichni za tím jdeme a uvědomujeme si to. Myslím, že máme sílu na to, abychom do první ligy postoupili.

Myslíte, že když pomůžete k postupu, zařadíte se mezi legendy klubu?

To ještě ne. Je to dlouhá cesta, ale líbilo by se mi to. První liga je pro mě motivace a když jsem tady zůstal, chci Zbrojovce pomoct a něco dokázat.

Ke komu vzhlížíte z bývalých hráčů Zbrojovky?

Třeba Milan Pacanda byl v té době pro mě nejlepší hráč, s Došanem (Libor Došek – pozn. red.) podle mě vytvořili jeden z nejlepších útoků ligy. To jsou taková jména, která každý zbrojovák zná. Líbilo by se mi, kdyby někdo řekl Zbrojovka a lidi si vzpomněli na mě.

Posílila podle vás Zbrojovka přes zimu?

Noví kluci zapadli a budeme se zvedat. Teď přece jen trénujeme na umělce. Myslím, že to ještě vypilujeme a kluci, kteří přišli, navážou na výkony z předchozích klubů.

Rozumíte si na hřišti třeba s Janem Hladíkem?

Hlaďas si musí ještě trochu zvyknout, tady je podle mě jiný fotbal, než hráli v Líšni. Každý zápas se musí vyhrát, v Líšni neměli co ztratit. Tady je to něco jiného. Věřím ale, že se v pohodě začlení a všichni budou oporami.