V roce, kdy se Viktor Pruša narodil, dovedl Jan Bobrovský coby trenér basketbalisty brněnské Zbrojovky k mistrovskému titulu. Třicetiletý Pruša nyní s legendárním koučem usedne na lavičku a společně povedou basketbalistky brněnského Handicapu. „Věkového rozdílu mezi námi se nebojím. Kdybych se bál, tak do toho ani nejdu," hlásí trenérská posila celku ze Žabovřesk.
Budete v prvních zápasech vedle trenéra Bobrovského nervózní?
Kdybych byl, nemůžu to dělat. Respekt tam je, protože je osobnost a jedna z největších legend českého basketbalu. Ze zápasů vystrašený nejsem, spolupráce je nastavená tak, že jsme na lavičce rovnocenní.
Na pivo už jste spolu zašli?
Nebyli jsme, trenér Bobrovský nepije pivo, ale víno. Asi nebudu iniciátor, ale pokud to od něj vzejde, rád půjdu. (úsměv)
Panuje u vás spíš názorová shoda, nebo si často oponujete?
Zatím jsme neřešili nějaké taktické basketbalové věci. Spíš jen výběr hráček, u nich jsme se primárně shodli. Ale co trenéra Bobrovského znám, názory máme podobné, nemáme se kde rozcházet. On nemá moc rád progresivní trenéry s převahou angličtiny a zaváděním novinek, moderních prvků. (úsměv) Toho nejsem zastánce ani já. A když něco nového použiju, zasměje se. Je to v rovině srandy.
Z velkého věkového rozdílu obavu nemáte?
Nebojím se. Kdybych se bál, ani do toho nejdu. Basketbal je pořád stejný. Jsme na jedné lodi, chceme pomoct basketbalu v Žabinách. On zkušenostmi, já nějakým progresem, drajvem, trochu to nakopnout a dodat energii. Každý máme svoji roli, nejsme v klubu od toho, abychom se na lavičce hádali nebo si protiřečili. Ani já nemůžu být někde ušlápnutý a bát se něco říct. To by nešlo.
Kde si přejete tým v nadcházející sezoně vidět?
Neřeknu žádné místo, předpovědi moc rád nemám. Můj cíl je, aby tým tvrdě pracoval a vystupoval jako kolektiv. Nemáme individuality, na které můžeme výrazně spoléhat. Bude to o tvrdém tréninku. Všichni musí na hřišti nechat ne sto, ale sto deset procent, dýchat pro tým. Pokud to dodržíme a bude to uvnitř týmu v pohodě, navenek to musí fungovat taky a výsledky přijdou.
Lákal vás na angažmá na Rosničce i případný návrat do Euroligy?
Ani ne. Baví mě koncepční práce s mládeží. Nenaplňuje mě, když se nakoupí zahraniční hráčky. Pokud budeme mít naše české hráčky, které budou mít kvalitu, a doplníme je jednou či dvěma cizinkami, se kterými budeme schopní Euroligu důstojně hrát, nic proti tomu nemám. Teď je pro mě ale dva tři roky nereálná. Euroliga nepředstavovala snad ani procento toho, proč jsem do klubu šel.