Bylo lepší hrát, i když bez lidí, říká opora basketbalistek KP Michaela Stará

Hráčkám KP zbýval sehrát jediný duel nadstavby o druhé až páté místo, po němž by naskočily do čtvrtfinále play-off s Ostravou. „Vzhledem k tomu, co se děje, není nic jiného nazbyt. Nejsem odborník, takže se nechci zapojovat do diskuze,“ říká nejproduktivnější hráčka brněnského celku Michaela Stará.

Jaké bylo hrát před prázdnými tribunami?

Je to zvláštní, ale už jsem dřív v zahraničí takový zápas hrála, takže jsem věděla, do čeho jdu. Pořád bylo lepší hrát bez diváků než vůbec. Nedá se nic dělat.

Kvůli čemu se tehdy v zahraničí hrálo před prázdnými tribunami? 

To už si popravdě vůbec nepamatuju.

Přitom konec sezony vás stihl zrovna v době, kdy jste ročník dobře rozjely. Skončily byste druhé v nadstavbě o druhé až páté místo a měly jisté, že se vyhnete v semifinále USK Praha…

Překvapivě dobře nám vyšel už podzim. Začaly jsme s úplně jiným týmem. Byly jsme spokojené, jak se nám dařilo v EuroCupu, kde jsme vyhrály tři zápasy. Jen škoda, že se se nám sice povedlo získat historicky nejvíc výher a ani tak jsme nepostoupily.

I osobně se vám dařilo.

Bylo by hloupé, kdybych říkala, že nejsem spokojená. Musím říct, že se mi daří. Jsem ráda, že můžu přispět týmu, což je nejdůležitější.

Při sobotní výhře 75:62 proti Žabinám jste zaznamenala třítisící bod v kariéře v domácí nejvyšší soutěži. Co jste si pomyslela?

Den dopředu mi to říkal Richard (Richard Foltýn, manažer KP Brno pozn. red.). Hlavně že jsme Žabiny porazily. O čísla jde až ve druhé řadě.

Čím to, že se v této sezoně Královu Poli dařilo?

Máme dobré individuality a když si to sedlo, šlo nám to.

Může za to i dobrá týmová chemie?

Abychom podávaly dobré výkony na hřiště, musí vše fungovat i v kabině. Ženské jsou specifické, u chlapů je to přece jen rozdílné, takže občas máme rozepře, ale na hřiště to nepřenášíme.

Kdo případně v kabině tlumí rozepře?

Ty zmizí rychle a netrvají dlouho. Jsme docela rozumné holky. (smích) Je asi normální, že se někdy nepohodneme. Přece jen sportovec musí být soutěživý a mít touhu se ukázat, čímž dochází k neshodám. Emoce k tomu patří.

Jaký je trenér Dušan Medvecký, který si právě v Králově Poli zažívá svou premiérovou trenérskou štaci v ženském basketbalu?

Asi to dělá dobře, když jsme třetí v tabulce. (smích) Občas má hlavu v pejru z toho, co ženské dovedou, ale jinak se s námi sžívá dobře.

Zvedá na vás hlas?

Občas ano. Je to zapotřebí. Když někdo jen tak sedí na lavičce, těžko vás vyburcuje k lepším výkonům. Opačný extrém zase je, když někdo ječí bez rozmyslu. Důležitá je právě zlatá střední cesta.

Co celkově říkáte na úroveň české ligy?

Popravdě musím říct, že když jsem odcházela do zahraničí (v roce 2016 z Hradce Králové do Řecka pozn. red.), kvalita soutěže byla jinde. Jak se ale bavím s ostatními lidmi, děje se to ve všech sportech. Otázka, proč se kvalita snižuje, není pro mě.

V tomto roce jste začala na částečný úvazek učit angličtinu na prvním stupni základní školy. Jak jste se k tomu dostala?

Mám vystudované učitelství. Můj plán byl po škole zamířit na dva roky do zahraničí. Chtěla jsem učit už loni, ale nevyšlo to. Teď jsem se k tomu dostala díky Pepovi Jelínkovi (Josef Jelínek legendární brněnský basketbalista pozn. red.), který je na té základce ředitel. Učím děti na prvním stupni.

Jak se vám učení líbí?

Jsem tam hodně ráda. Nebylo to pro mě ani tak stresující, jak jsem si myslela. Jsem ráda, že takto střídám prostředí. Pepa mi vyšel ve všem vstříc, takže i s rozvrhem. Učím tam tři dny v týdnu, takže někdy stihnu i tréninky dopoledne.

Znamená to, že už se postupně připravujete na život bez basketbalu?

Je to logické. Jde o přechod do běžného života. Buď do toho někdo skočí rovnýma nohama, nebo si vybere postupnou cestu jako já.

Už rok a půl žijete v Brně. Líbí se vám tu?

Zabydlela jsem se tady. Je to víceméně hezké město a vždy záleží, jaké lidi máte okolo sebe.