Ještě nedávno bojovala na dvou frontách, ale nakonec bude ráda, když v této sezoně ještě aspoň vezme míč do ruky. Basketbalistka Barbora Kašpárková už v tomto ročníku kvůli operaci ramene nepomůže brněnským Žabinám, ovšem díky nedávnému přesunu do prvoligového Handicapu Tišnov může naskočit v jeho dresu do pozdější baráže o nejvyšší soutěž. „Odhad léčení jsou tři měsíce, snad to stihnu," přeje si třiadvacetiletá hráčka širšího kádru české reprezentace.
Jak jste si zranění přivodila?
U kontaktu při doskoku. Zápas jsem tehdy dohrála, dokonce jsem ještě nastoupila do dalšího utkání s USK Praha, kde už jsem hrát neměla. Jelikož se s tímto soupeřem střetneme jen jednou za sezonu, nechtěla jsem si ho nechat ujít. Zpětně přiznávám, že jsem hrála přes bolest, rameno bylo ve špatném stavu. Pak jsem věděla, že už to nepůjde, zařídila jsem si magnetickou rezonanci a hned druhý den jsem šla na operaci. Měla jsem utržený úpon bicepsu a prasklé kloubní pouzdro.
Vyčítáte si, že jste odehrála zápas se zraněním?
Domněnky o zranění jsme měli, ale nebyly potvrzené, takže jsme se shodli, že hrát můžu. Teď je to ponaučení do budoucna, že jakmile se vyskytne problém, už to neudělám. Asi za to může i moje povaha. Kdybychom hráli s posledním týmem tabulky, asi také nenastoupím.
Jaké pro vás byly první dny po operaci?
Nejhorší chvíle nastaly po návratu z nemocnice. Tam jsem byla jako princezna, protože za mnou pořád chodily návštěvy, kterém mi nosily zákusky a dorty. Pak jsem přišla z nemocnice do haly, tam mi všechno došlo. Že nemůžu hrát, že nemůžu pomoct týmu, vyklidila jsem si skříňku. To bylo náročné. Denně zjišťuju, jak mi ruka chybí. Pořád všechny otravuju, aby mi zavázali tkaničky, udělali culík, nakrájeli maso. (úsměv) Navíc jsem ortodoxní pravák.
Takže levá se zlepšuje?
Snad to bude ku prospěchu, třeba ji v basketu začnu víc používat.
Nejdřív to zřejmě bude v baráži o nejvyšší soutěž v dresu Tišnova. Jak se zrodil váš přesun?
Žabiny se dohodly s Handicapem na vzájemné spolupráci od mládeže až po A tým, který hraje první ligu. Handicap přišel s nabídkou, že můžu hrát nejvyšší soutěž i první ligu, zda mám zájem. Řekla jsem svoji vizi, že mě baví za něčím jít, vyhrávat a že v tom vidím novou motivaci, takže jsme se dohodli. Jsem tedy hráčka Tišnova.
V Žabinách ale nadále hostujete…
Říkala jsem si, že kdybychom hráli proti Žabinám, nevím, jak bych zvládla sednout si na druhou lavičku. Asi by to bylo náročné. Přesun beru spíš formálně, nechtěla jsem nic udělat špatně vůči Žabinám. Je to klub, kterého si vážím a doufám, že on mě také.
Kde tedy vidíte svoji budoucnost v příští sezoně?
Jasno zatím nemám, chtěla jsem zkusit zahraničí. Jenže jsem se zranila, přišla jsem i o reprezentační akci. Po návratu bude asi složitější se dostat do ciziny, ale ozvaly se mi i dva kluby z České republiky. Uvidím, jaký bude zájem Žabin i Handicapu. Priorita je zůstat v Brně.
Tento týden se uskutečnil další reprezentační kemp. Nebýt zranění, patrně na něm nechybíte…
Pozvánka mi přišla. Mrzí mě to hrozně, protože letos nastala generační obměna a byla velká šance se ukázat a zaujmout trenéry. V týmu je strašně moc mladých holek, které jsou také talentované a nám trochu starším už šlapou na paty. Doufám, že mi trenéři ještě šanci dají a kvůli jedné absenci mě nevyřadí.
Vyberete si v létě další klub třeba i podle toho, jak blízko z něj bude do národního družstva?
Určitě ne. Ať budu kdekoli, budu si hrát svoji hru. Jen si myslím, že kdybych byla jinde než v Brně, přijde pro mě úplně jiná motivace. Jsem tady šťastná, nicméně už je to sedm let a cítím trochu stereotyp. Ale klub si podle šance na reprezentaci vybírat nebudu, u týmu jsou lidé na správném místě, kteří vyberou nejlepší hráčky.
Žabinám se kvůli těžkému losu v závěru základní části vzdaluje účast v play off. Jak nesete současné umístění?
Hrozně. Viděla jsem zápas s Trutnovem, byl klíčový pro případné play off. Teď už to bude hodně těžké. Mrzelo mě, že jsem nemohla týmu pomoct. Čeká nás Valosun a Nymburk a bude dost složité se do osmičky dostat. Musíme čekat na souhru ostatních výsledků. Je těžké být v pozici na osmém devátém místě a vůbec bojovat o účast v play off. Moc přeju všem lidem v Žabinách, kteří basket milují, aby to bylo jinak.
Zajímá vaše okolí, co se s někdejším gigantem evropského ženského basketbalu stalo?
Lidé se ptají. Spíš to berou jako úplnou katastrofu. Málokdy se setkám s fanoušky, kteří řeknou, že jsme mladé a bojujeme, akorát zkrátka nestačíme. Každý nás pořád bere jako silné Žabiny, ale realisticky jsme druhý nejmladší tým v soutěži. A ani na to jsme neměli tak špatné výsledky. Od mládeže se klub musí odrazit, ta funguje. Trenér Richard Fousek je nejlepší mládežnický trenér u nás, z toho musí klub čerpat.
Jak jste si zvykla na režim bez Euroligy?
Byl velký šok hrát jen o sobotách. Ze začátku sezony jsme prohráli hodně zápasů o bod nebo dva, to bylo k naštvání. A pak jsem týden čekala, abychom mohli porážku napravit.