Přestože pochází ze slunné Afriky, ani letošní tuhá evropská zima ho nevylekala. Nigerijská ofenzivní akvizice fotbalové Zbrojovky Musefiu Olasunkanmi Ashiru, jemuž v brněnském klubu každý říká Olin, má za sebou čtyři roky v Dánsku.
Rychlonohý krajní záložník patřil Midtjyllandu, pravidelnému účastníkovi evropských pohárů. „Jsem na zimu zvyklý, miluju sníh, je nádherný. Jednou jsem zkoušel také lyžovat, ale nic moc," usmívá se dvaadvacetiletý fotbalista, který do Brna přišel ze slovenského Prešova a v sobotu vyhlíží prvoligový debut v Teplicích.
Když jste se poprvé doslechl o zájmu Zbrojovky, co jste si pomyslel?
Měl jsem několik týmů, kam jsem mohl jít, ale Brno se ozvalo první a dvakrát jsem nepřemýšlel. Pochopil jsem, že je to velký klub s dobrým týmem.
Chtěla vás Žilina a kluby z Belgie. Co rozhodlo pro Brno?
Projevilo největší zájem. Nemyslel jsem na peníze, kolik si vydělám. Chci hrát tam, kde se cítím šťastný a příjemně.
Věděl jste něco o Brně před jeho nabídkou?
Nevěděl jsem nic, ale byl jsem rád, že mě klub chtěl. Zjistil jsem si o městu něco na internetu a je to dobré. Chci tu hrát.
Co si myslíte o mužstvu?
Cítím se tady dobře a máme kvalitní tým. Věřím, že až liga začne, Brno bude sbírat body. Chceme být nejlepší, ale neznám ligu a rozhodne forma.
V kabině se cítíte dobře?
Jsou tady velmi dobří lidé, snaží se mi pomáhat, když nerozumím. Chci víc mluvit a hráči mě berou jako součást týmu, připadám si jako v rodině. Přijde mi, jako bych tady strávil tři roky.
Pomáhá vám, že máte v týmu konžského spoluhráče Franci Litsingiho?
Je dobré, že tady hraje další Afričan, bavíme se spolu. Kdyby tu nebyl, je to pro mě o něco těžší, protože hráči mluví většinou česky. Anglicky tak čtyři, pět, ostatní se aspoň snaží, ale musím víc přemýšlet, abych jim porozuměl.
Jak hovoříte s Litsingim, který pochází z francouzsky mluvící země?
Anglicky. V Nigérii jsou dva úřední jazyky, angličtina a lámaná angličtina, která je podobná.
Trenér Habanec po vás chce česká slova. Která znáte?
Znám sám, záda, pravá, levá, které potřebuji na hřišti. Učil jsem se dánštinu, na Slovensku jsem byl jen šest měsíců, takže je to složité, ale vím, že se slovenština podobá češtině.
V Evropě už jste pět let, co vám schází z Nigérie?
Nevídám rodinu, což je pro mě velmi těžké. Dřív jsem jezdil domů dvakrát do roka, ale poslední dva roky jsem tam nebyl. Moc mi chybí, vybral jsem si však takovou cestu. Těším se, že domů pojedu, až bude volno.
Co řekla rodina, když jste oznámil, že chcete do Evropy?
Když to slyšeli, vypadali šťastně a také v šoku. Věděli, že hraju fotbal, ale neočekávali, že odejdu do Evropy. V Africe jsem zůstat nechtěl, protože se chci stát jedním z nejlepších hráčů světa. To je můj sen.
Věřil jste celou dobu, že se stanete profesionálem?
Celou dobu. Nepochyboval jsem od první chvíle, co jsem kopl do míče.
Když jste mířil do Dánska, tušil jste, co vás čeká?
Nevěděl jsem nic o zemi ani kontinentu. V Africe žijeme zcela odlišně, ale po dvou měsících už jsem se naučil, jak se žije, jak se jí. Všechno bylo nové a super.
Co bylo nejtěžší?
Nejprve jsem se musel naučit jazyk, abych se domluvil s lidmi, se spoluhráči na hřišti. Pak jsem si hledal přátele. Když mě lidé poprvé viděli, hodně se divili. Chtěli si na mě sáhnout, na moje vlasy, černocha běžně nevídali, navíc s takovými vlasy. Snažili se se mnou trávit čas, abych se cítil příjemně.
Do Dánska jste zamířil z klubu Ebedei, který je akademie Midtjyllandu. Jak vypadá?
Někdy tam bylo osmnáct hráčů, jindy dvaadvacet. Tam jsme trénovali, chodili do školy. Když tam vidí, že děláte dobrou práci, přijede člověk, který hráče vezme do Dánska. Někdy si jich vybere šest, někdy tři.
Pro mladé nigerijské chlapce je sen jít do akademie?
Není to sen, ale je to dobré. Někteří mají talent, nic pro to však nedělají. Nevědí, co chtějí, nezáleží jim na tom, netrénují tolik. Nechtějí tak pracovat, jenže takoví zůstanou v Nigérii.
Jak jste se dostal do Ebedeie?
Jednou o mně novináři napsali, že jsem dobrý hráč. Přijeli se na mě několikrát podívat a pak mě vzali do akademie. Někteří lidé nechtěli, ale udělal jsem velký pokrok a dostal příležitost hrát v Dánsku. Pro mě skvělá šance na úspěch.
Inspirovali vás fotbalové hvězdy v Nigérii či ve světě?
Jasně, líbí se mi hodně fotbalistů, nejradši mám asi Ronalda a Messiho. V Nigérii máme mnoho dobrých hráčů jako Jay-Jay Okocha, Nwankwo Kanu, nebo jako byl Rashidi Yekini.
Fotbal je nejpopulárnější sport v Nigérii?
Rozhodně, fotbalisté jsou známí, až potom máme atletiku nebo basketbal.